Co jsou věžní hodiny v Jankovicích?
Národní památkový ústav (pracoviště Kroměříž):
„Kostel Nanebevzetí Panny Marie v Jankovicích je kulturní památkou ve smyslu zákona č.20/87 ve znění pozdějších předpisů. U věžních hodin jde o ruční kovářskou práci a zároveň jedinečnou ukázku barokního hodinářství na Moravě. Jde o dílo uměleckého řemesla. Cílem plánovaného restaurování je zamezit degradačnímu procesu památky a přiblížit ji původnímu vzhledu odpovídajícímu jejímu historickému významu a umělecké kvalitě“.
MěÚ Uherské Hradiště – Odbor architektury, plánování a rozvoje:
„Objekt kostela Nanebevzetí Panny Marie v Jankovicích je zapsán v Ústředním seznamu kulturních památek ČR pod r.č.27088/7-3338. Jedná se o pozdně klasicistickou stavbu, jednolodní s přistavenou sakristií. Hodinový stroj z 18 století je starší než samotný objekt kostela (1841) a byl do kostelní věže osazen druhotně. Je však nedílnou součástí objektu kostela a koncepce restaurátorského zásahu je zcela v souladu se zájmy státní památkové péče“.
Věžní hodiny v dokumentech:
Národní památkový ústav – územní odborné pracoviště v Kroměříži 2.3.2009 (Mgr. Anna Grossová):
Hodinový stroj vznikl pravděpodobně kolem poloviny 18. století. Do věže kostela v Jankovicích, který je datován roku 1840, byl umístěn druhotně. Hodinový stroj je jedinečnou ukázkou práce „nepochybně zkušeného a pravděpodobně i renomovaného hodináře“. Čtyři celokovové ciferníky jsou nepůvodní, byly vyrobeny v průběhu 2. poloviny 20. století firmou OPP Vyškov, včetně ručiček a ručičkových strojů. Původní ručkové stroje a hřídele rozvodu k původním ciferníkům jsou ve věži pouze tři. Z původního systému odbíjení, které bylo prováděno na zvony, se dochoval jen jeden. Dále se dochovaly poškozené paličkové stroje a pákový systém převodu tahové síly.
Odbor architektury, plánování a rozvoje MěÚ Uherské Hradiště – Rozhodnutí č.10/2009 (Ing.arch. Radka Borunská):
Jedná se hodinový stroj z 18. století, který vzhledem k tomu, že je starší než objekt kostela, byl do kostelní věže osazen druhotně. Hodinový stroj je zhotoven technologií ručního kování. Konstrukční řešení je neobvyklé a vyskytuje se na něm celá řada zajímavých konstrukčních detailů. Spoje na hodinovém stroji jsou převážně klínové, místy šroubové. Čtyři ciferníky jsou nepůvodní, celokovové, pochází z 2. poloviny 20. století. Ve věži jsou uloženy dochované původní ručkové stroje, hřídele rozvodu k původním ciferníkům a rovněž strojek rozvodu točivého momentu k ručkovým strojům tří ciferníků. Odbíjení bylo prováděno na zvony, z nichž se dochoval ve věži jen jeden. Jsou dochovány poškozené paličkové stroje a pákový systém převodu tahové síly.
Hodinový stroj z 18. století je nedílnou součástí objektu kostela, jenž je prohlášen za kulturní památku. Památková ochrana se tudíž vztahuje i na tento stroj.
Co vlastně o hodinách v současnosti víme?
- Byly vyrobeny hodinářským mistrem technologií ručního kování někdy v polovině 18. století;
- Výrobce není znám, ale restauratér, pan ak.soch. Petr Skála předpokládá, že umělecká značka výrobce se objeví v průběhu rekonstrukce hodinového stroje. Od toho se mohou odvíjet další kroky zkoumání původu a historie hodin;
- Celokovové ciferníky, tak, jak je vidíme na věži dnes, byly pravděpodobně pořízeny nákupem od OPP Vyškov v devadesátých letech minulého století a byly osazeny do věže v době komplexní opravy střechy kostela
- Tak jako některé další vybavení kostela, které bylo při dokončení stavby v roce 1841 získáno z přebytků okolních kostelů a dobročinností farníků, tak byl pravděpodobně z farnosti Velehrad dodán a instalován hodinový stroj;
V Kronice obce Jankovice není žádná zmínka o věžních hodinách. Další možné zkoumání spojené s historií věžních hodin by muselo směřovat do uložených historických záznamů Zemského moravského archívu v Brně;
Historie kostela Nanebevzetí Panny Marie
Stavba kostela byla díky počátečním neshodám občanů sousedních vesnic Jankovic a Košíků oddálena o několik desetiletí.
Občané Košíků požadovali, aby byl kostel postaven na Rovné, protože by měli farníci z obou obcí do něj stejně daleko. Po zdlouhavé dohodě byla vyslána deputace dvou zástupců (z Jankovic Martin Odstrčilík čp.90, z Košíků není známo) s žádostí na povolení stavby kostela k císaři Ferdinandovi do Vídně. Dle dochovaných záznamů, deputace kleče před císařem držela žádost v sepjatých rukou. Po přečtení císař Ferdinand řekl: ,,Běžte domů, co slíbil můj předek, já splním.“ Do šesti neděl přišla kladná odpověď. Brzy na to bylo započato se stavbou. Organizací stavby včetně zásobování materiálu byl pověřen Josef Dúbrava č.p.89, tehdejší purkmistr. Stavební místo pro kostel a faru bylo získáno výměnou za obecní louky. Náklady stavby ze 2/3 hradil náboženský fond, 1/3 hradila obec formou práce. Se stavbou bylo započato r.1839 a o dva roky později r.1841 byla stavba dokončena. Současně byla postavena i farní budova. Většinu materiálu stavby tvořil kámen a cihly zdejší výroby. Materiálem pro původní krytinu byla bobrovka z Velehradu ruční výroby.
Objekt se nachází na parcele č. 161. Půdorys kostela je ve tvaru obdélníka o rozměrech 29m délky a 11,6m šířky s přístavbou zákristie. Výška budovy po vrch věže je 22m plus železný kříž vysoký 1,8m o hmotnosti 80 kg vyrobil místní kovář Gregora František. Tloušťka zdiva je 85 cm, místy až 160cm, vnitřní světlá výška je kolem 10m. Zvon z r.1840 byl zasvěcen sv.Františku z Pauly.
Kostel je postaven v renesančním slohu (empír). Pro tuto skutečnost byl objekt převzat do ochrany památkovým úřadem. Pojektovou dokumentaci zpracoval architekt Ferdinand Rossa z Kroměříže v ceně 9.750,- zl. Dle projektu měl být kostel původně o jeden oblouk (asi 4m) delší. Stavebním dohledem nad stavbou byl pověřen Antonín Mlejnek z Jalubí, který se stal prvním duchovním správcem kostela v Jankovicích. Farnost byla zřízena v r.1864.
Slavnostní vysvěcení kostela bylo 21.11.1841 hradišťským děkanem p. Josefem Berdhauerem, bílovickým farářem.
Nad oltářem byl osazen obraz Nanebevzetí panny Marie od Jana Hofla z Vídně. Byl to dar hraběnky Františky Stockau, která byla kmotrou při vysvěcení kostela. (převzato z webu obce Jankovice)
Mohou být kostelní zvony vodítkem ?
Tak, jak jsem již v úvodním slovu ke Spolku uvedl, odbíjení věžních hodin bylo původně prováděno na zvony. Dochovaly se poškozené paličkové stroje a pákový systém převodu tahové síly. Z toho lze vyvozovat, že chod věžních hodin jankovského kostela byl přerušen až ve válečných letech první, či druhé světové války.
Někteří pamětníci v Jankovicích tvrdí, že snad věžní hodiny vlastně nikdy nešly, neboť je již v roce 1840 přivezli z Velehradu jako vadné a po instalaci ve věži kostela nedošlo k jejich zprovoznění. Že toto tvrzení nemusí být pravdivé svědčí ta skutečnost, že byla provedena úplná instalace hodinového stroje včetně ozubených soukolí náhonů k věžním ciferníkům s lanovým přenosem tažné síly k bicím zařízením jednotlivých zvonů, které byly rovněž instalovány do věže kostela. Zbytky těchto rozvodných zařízení jsou ve věži dodnes.
V roce 1840 byl dle dochovaných informací do věže vložen zvon:
- zasvěcený sv. Františku z Pauly
- zvon sv. Klement
- zvon Jan Křtitel
Nad zvonovou stolicí je na trámoví kolem hodinového stroje záznam z 10.6.1901, záznam, který provedl zámečník Vlášek Josef z Velehradu při údržbě hodinového stroje.
Je proto zřejmé, že věžní hodiny odbíjely čas a jistě se jimi také řada obyvatel při denních činnostech řídila.
Pro funkčnost hodinového stroje musely být rozhodující až válečné události. V záznamech Kroniky obce se uvádí:
„Rakousko sláblo, bralo, kde se co dalo. Pořádány povinné odvody barevných kovů. Mosazné kliky ze dveří, kuchyňské hmoždíře, měděné kotly, zvony. Staženy z oběhu mince z mědi, niklu, stříbra. Nic platno, všechno málo. V Jankovicích i jinde zakopávali lidé měděné kotly do země. Z věže sundány v r. 19 dva zvony z roku 1840. (Sv. Klement o váze 235 kg a Jan Křtitel o váze 35 kg). Z kostela odevzdány též cínové svícny z r. 1840, měděné bubny (kotle) a horny.“
Ve věži zůstal na dlouhá léta pouze jediný zvon, zasvěcený sv. Františku z Pauly.
Dále se z Kroniky obce dovídáme:
„P. Jan Chalánek, nar. 1880, v Jankovicích od 1927 do 1934. Za jeho působení pořízeny dva zvony z r. 1932 za 6050,-Kč. Větší 240 kg ke cti P. Marie, menší sv. Josef o váze asi 90 kg.“
Pozn. Kronika popisuje události, které se staly v době působení jednotlivých duchovních správců farnosti.
To znamená, že v roce 1932 byly ve věži opět tři zvony:
- zvon zasvěcený sv. Františku z Pauly
- zvon ke cti Panny Marie
- zvon sv. Josef
O tom, zda byly po založení zvonů do věže hodiny zprovozněny, není v Kronice obce žádný záznam. Život i historické události šly dál:
„Dnes dne 18/3 1942 ráno ve středu v 9 hod zvoní naposled v Jankovicích všechny zvony. Na chvilku zmlkly všechny. Potom největší z nich P. Marie o váze asi 240 kg zvoní sám po deset minut. Přestal a do nastalého ticha se ozval umíráček (sv. Josef o váze asi 40 kg) i ten přestal znít. Nyní všechny tři zvony se loučí s farníky. Lidé v hloučcích slzí, čekají, že se něco stane, nic a nic. Po čtvrthodině dozněly úplně. Ještě ozvěna kratičce a i ta jako poslední nádech zanikla. Místní kováři Gregora Frant. s pomocníky je odmontovali a sundali dolů, čekaly před kostelem na odvoz. Na věži osamocen zůstal jen původní zvon z roku 1840 sv. František z Pauli“.
V současné době jsou ve věži dva zvony. Původní, tedy zvon sv. František z Pauli a druhý zvon o kterém se již v Kronice nehovoří. Z jedné strany nese zvon nápis STRAUB OLOMOUC, druhou stranu nebylo dosud možné vzhledem k omezenému přístupu prozkoumat.
O jaký zvon se tedy jedná? Rozhodně je to zvon historický. Bylo by jistě zajímavé, kdyby se někdo z pamětníků k problematice vyjádřil. Že se věžní hodiny po druhé světové válce opět nerozběhly, je téměř jistotou.
Mohou být kostelní zvony vodítkem ? – 2.část
Přesto, že jsem položil otázku pro pamětníky k bližší identifikaci současných zvonů ve věži kostela po jejich nuceném odsunu v roce 1942, nikdo se nevyjádřil. Musel jsem proto pátrat dále. Podařilo se mně pořídit snímky velkého zvonu z druhé strany. Přesto, že některá písmena jsou docela nečitelná, v horní části zvonu je nápis IN HONOREM S FRANCISCI DE PAULA, spodní lem zvonu zdobí nápis PRO NOVA ECCLESIA IANCOVICEN SI FUDIT.
S využitím překladače google jsem zkoumal možný smysl slov asi takto:
- horní okraj zvonu – KE CTI FRANTIŠKA Z PAULY
- spodní lem – ODLITÝ PRO NOVÝ KOSTEL V JANKOVICÍCH
Zvon pochází skutečně z roku 1841, tedy z doby, kdy byl kostel v Jankovicích dostavěn. Pro náš účel budou po zprovoznění hodinového stroje na tento zvon bicí cimbály odbíjet celé hodiny. V souvislosti s tím mě napadla otázka. Zanechal sv. František z Pauly prostřednictvím tohoto historického zvonu nějaký odkaz také současné generaci? Studiem Wikipedie a článků na www.lidovky.cz jsem se dozvěděl, že se narodil v roce 1416 v Kalábrii (Jižní Itálie) a zemřel v roku 1507 ve věku 91 let ve Francii. Svým životem i skutky dal charakter dějinám Kalábrie, proslul mnohými zázraky, byl zastáncem těch posledních a napomínatelem mocných. Jeden z klášterů, který řád Františka z Pauly založil u nás v ČR, stojí od roku 1501 v Nové Bystřici nedaleko Jindřichova Hradce (v současnosti pouze kostel). Ikonograficky bývá znázorňován většinou jako starší mnich s kapucí na hlavě a holí v ruce. Jeho heslem, které jej (nejen na obrazech) charakterizuje, je „Charitas“, „láska“. Právě láska a lidská sounáležitost by k nám měla promlouvat při každém zvuku tohoto zvonu. Snad tomu tak bude i při odbíjení věžních hodin.
Druhým zvonem ve věži kostela může být sv. Josef z roku 1932, je tomu ale skutečně tak? Na tento menší zvon (tzv. umíráček) se v současné době nezvoní. Jeho ovládání je možné pouze z prostoru zvonové stolice. Nicméně právě tento zvon bude odbíjet každou čtvrthodinu uplynulého času dle pokynů jdoucího hodinového stroje. O identifikaci tohoto zvonu se pokusím v další části svého povídání.
5. 11. 2019 zpracoval Robert Bartošík