Kolonie netopýrů v jankovském kostele.
Současně se vznikem iniciativy k rekonstrukci věžních hodin kostela v Jankovicích se Spolek souběžně zabývá také přírodní památkou, tedy kolonií netopýrů sídlící na půdě jankovského kostela.
Většina lidí vnímá netopýry jako součást temných zákoutí a střešních prostor starých budov, jako jsou kostely, hrady a zámky a jim podobné stavby. Kde se v nich netopýři ale vzali?
Roční cyklus těchto okřídlených savců má několik etap a netopýři ve velkém využívají lidské stavby většinou jen v určitém období.
Zimu tráví většina netopýrů v hibernaci, kdy sníží tělesnou teplotu a nehýbou se a šetří tak energii. Pokud takto netopýra vyrušíme, můžeme u něj vyvolat třesení – není to projev strachu, ale zvířátko se tak snaží rychle dosáhnout „provozní teploty“. Zimování probíhá většinou v dutinách stromů, skalních štěrbinách a podobných místech v přírodě. V tomto období se netopýři vyhýbají blízkosti člověka a dovolí si upadnout do ztuhlosti pouze v opravdu bezpečném místě. Přestože jsou to společenští živočichové, většina druhů preferuje zimování o samotě nebo v malém počtu jedinců.
Na jaře pak netopýři vylétají, často migrují a zároveň se snaží rychle nabrat tělesnou hmotnost. Na konci jara pak začínají vytvářet kolonie a k těmto účelům již využívají půdy staveb velmi rádi. Kolonie jsou převážně mateřské, sloužící k rození a výchově mláďat, i když u některých druhů vytváří také samci tzv. mládenecké skupiny. Kolonie většinou vznikají na konci května až v červnu a mohou mít od desítek po stovky jedinců, většinou jednoho druhu. V přírodě občas nalezneme i ve skupině jednoho druhu skupinu nebo jednotlivce druhů jiných. Právě tato etapa jejich života je spojena s místy, jako je střecha jankovického kostela. V tomto případě člověk civilizačním rozvojem kompenzuje ubývání vhodných stanovišť v přírodě a od středověku jsou člověkem stavěné, málo navštěvované prostory hojně netopýry využívány.
Rekonstrukce hodin kostela Nanebevzetí Panny Marie by život netopýrů ovlivnit neměla. Jedná se zde o velikou kolonii netopýra velkého (Myotis myotis) a druhou, menší a přímo ve věži lokalizovanou skupinu netopýrů večerních (někdy také pozdních – Eptesicus serotinus). Obě kolonie jsou v půdních prostorách kostela přítomny v plném počtu jedinců v květnu až červenci. V tuto dobu jsou netopýři citliví na vyrušování a to především samice, na kterých zavěšená mláďata znemožňují matkách utéct nebo schovat se do bezpečí.
Činnost stroje samotného ale problémem není – zvuk jeho odbíjení je mimo frekvenční pásmo, které by netopýři vnímali jako nebezpečí, navíc si většina živočichů na pravidelné cinkání zvykne snáze než na občasné vyrušení třeba lidskými hlasy. Netopýrům obecně vadí prostorové změny v jejich teritoriu – změny vletových otvorů, vykácení vegetace nebo třeba výrazné nasvětlení zdí. Nic z toho by se ovšem nemělo při obnově jankovských hodin odehrát a pevně věříme tomu, že památka kulturní i ta přírodní mohou spolu v rámci jedné lokality bezproblémově koexistovat.
V současné době proto dochází k posouzení stavu přírodní památky a zpracování odborného stanoviska k projektu rekonstrukce věžních hodin pracovníky Oddělení ochrany přírody a krajiny Zlínského kraje. Odborný posudek bude na těchto webových stránkách zveřejněn a bude právním podkladem k další přípravě rekonstrukce hodinového stroje v roce 2020.
V regionálním tisku bylo zveřejněno několik článků o jankovské kolonii netopýrů. Postupně se stala evropsky významnou lokalitou (EVL) a tím i přírodní památkou. Byla zakotvena do obsahu programu na ochranu přírody a životního prostředí Natura 2000 a je pod přímým dohledem pracovníků Zlínského kraje.
Návrh na vyhlášení zvláště chráněného území leden 2013